Enduro Race Czarna Góra

Předpověď hlásí na víkend čtyřicítky a Brno se má změnit v horkovzdušnou fritézu. Rozumné by bylo nevylézat ven, odpočívat a maximálně se odkutálet někam k vodě. Experti doporučují nesportovat.

 

Takže logicky balím věci do auta, kolo hážu na střechu a z rozpáleného Brna mizím směr Polsko. Právě tam, v ortodoxním bikeparku Czarna Góra, čeká třetí zastávka České Enduro série.

 

Očekávání jsou velká. Z loňské edice mají všichni větší trauma než Hóňa v servisu po větě zákazníka: „Já jsem se v tom jen trochu hrabal.“ Góra je vyhlášená jako extrémně těžký, rozbitý bikepark, kde je tolik šutrů a kořenů, že by z toho jeden začal dobrovolně jezdit gravel. Tak hurá na to!

 

S Márou a Tomášem přijíždíme hned ráno a jdeme najíždět. Proti loňsku jsou fronty na lano menší, RZty kratší a místy o něco upravenější, ale pořád je to poctivý polský Mordor. Ani si nechci představovat, co se tady dělo loni. Sluníčko a místní „flow“ nám dávají dost zabrat, takže to brzy odpoledne balíme a mizíme se zchladit k vodě. Večer už jen gril, regenerace po našem a v sobotu repete — tentokrát už i se Šéfem a Bláňou.

 

 

Počasí je opravdu výživné. Polské slunko se s námi vůbec nepáře a organizátoři se naštěstí slitovali — dostáváme navíc jednu občerstvovačku a jednu jízdu lanem. Šance na přežití se tím zvedla z „haha ne“ na „možná“.

 

V půl desáté stojíme pod startovní bránou a jdeme na to. První výšlap vede rovnou k horní stanici lanovky — nejdelší za celý den. Posledních pár set metrů tlačíme v prudkém kopci po volných šutrech, což je přesně ten typ zábavy, kvůli kterému člověk začne přemýšlet, jestli šachy nejsou taky sport. Ale jsme nahoře a startujeme do první ze šesti dnešních RZ.

 

Každá je trochu jiná. Jedna pomalejší s utaženýma klopkama, další to zase pálí přímo dolů z kopce, kde je hlavní úkol neposrat se a pustit brzdy. Všechny ale spojuje nepředstavitelné množství šutrů, kořenů a rozbombardovaných pasáží. Dole máme ruce v křeči, plíce v exekuci a v bidonu hledáme poslední kapky vody jak důchodce slevu na máslo.

 

A nejsme v tom sami. Kola dostávají taky hroznou bídu. Naštěstí všechno drží — tedy až na moje zadní kolo, které si na začátku poslední RZ řeklo, že vzduch je přežitek. Takže přichází závěrečná krasojízda na vložce.

 

 

 

Aby to nevypadalo, že jsme jen trpěli, nadávali a grilovali, něco z toho i cinklo. Tomáš se Šéfem nakonec berou každý ve své kategorii bramborovou medaili. Škoda, kluci, příště už to zacinká! Mára ale zazářil a už podruhé za sebou bere stříbro. Ani Bláňa se nenechala zahanbit a vyjela si bronz. No a aby toho nebylo málo, Cyklokoloniál bere zlato v týmové soutěži.

 

Góra nezklamala. Bolelo to, stálo to dost sil a zadarmo nebyl ani metr. Podle úsměvů od ucha k uchu, které jsme všichni i přes pekelné podmínky na konci měli, to ale stálo za to.

 

Teď letní přestávka a v srpnu se vidíme na Špičáku. Tak zatím čau!

 

TREFILOVÁ Blanka — 3. místo HZ

KADERKA Jan — 4. místo HM 40–49

VLACH Marek — 2. místo MH 19–39

KOLMAČKA Tomáš — 4. místo MH 19–39

KOLAŘÍK Vít — 12. místo MH 19–39

 

 

-KV-