Frgály, slivovice a Valašské kopce
Podzimní Blinduro na Valašsku udělalo definitivní tečku za naší závodní sezónou. ANO, je to tak. Odzávoděno a jak jinak se rozloučit se závodním rokem než na podzimním Blinduru v Karolínce.
Začalo tak klasicky v pátek v podvečer, kdy jsem vyzvednul kluky, naložil je do auta a mohlo se vyrazit směr Beskydy. Cesta utíkala jak o život a kluci otvírali plechovky s pívem jak kdyby zítra nebylo dne. Samozřejmě jsme po cestě nemohli zapomenout doplnit zásoby a stihnout taky pořádnej párek z benzínky, na kterej jsme se těšili už od Vyškova. Po necelých dvou hodinkách jsme dorazili na místo, kde jsme se šli ihned přihlásit do závodu. Dostali jsme startovní číslo a nějaký ty serepatičky od sponzorů závodu. Tím, že jsme startovali až v sobotu kolem 10:00 ráno nebylo třeba jít brzo spát a tak jsme ještě využili místní hospůdku, kde jsme dali pořádnej beskydskej dlabanec.
Sobotní ráno bylo TOP. Slunko svítilo od rána a člověk měl hned lepší den. Po rychlé snídaní (párek, hořčice a rohlík) jsme vyrazili na místo startu. V zázemí to tepalo už od rána a bylo na první pohled vidět, že všichni jezdci jsou nervózní jak prvňáček nastupující do první třídy. Využili jsme toho, že jsme mohli startovat jako jedna velká grupa a čekali už jen na startovní výstřel. Prásk! A už se frčelo na první erzetu. Transfer byl delší, ale o to víc jsme mohli vidět více z Valaška. Po cca 40 minutách jsme dorazili na start první erzety. Ta byla podobná jako minulý rok, jen daleko víc rychlejší a člověk to tam mohl pálit jak Šumachr v ef jedničce. Po odjetí jsme počkali na další členy teamu a s rohlíkem od ucha k uchu jsme hrnuli vstříc dalším erzetám. V sobotu si na nás organizátoři připravili super 4 měřený úseky.
Bohužel já (Hóňa) jsem si trošku vybral smolíka a v poslední erzetě jsem trefil haluz, která mě utrhla hadici od zadní brzdy a musel jsem do cíle dojet jen na přední brzdě a co si budem... na té mokré trávě jen s jednou brzdou to nebyl žádnej med. Ostatní členové teamu vše zvládli bez větších technických problémů. Sobotní tratě byly jak jinak než super. Poté nezbývalo nic jiného, než počkat u píva na průběžné výsledky a trošku poklábosit.
Neděle už bohužel nebyla taková jak sobota! Ráno jsme se vzbudili, rozlepili oči a z okna jsme viděli hustý provazy vody. Jen v duchu jsem si řekl a SAKRA, no nic, co se dá dělat. Naštěstí náš start byl až v 11:00 hodin a předpověď slibovala, že od 11:00 hodin by už pršet nemělo. ANO bylo tomu opravdu tak. Dorazili jsem na start a nepršelo. JUPÍ. Radování nevydrželo dlouho. Hned při prvním přesunu na první erzetu bylo jasný, že nedělní závod bude stát opravdu za to.
Popsal bych to jako super bahenní lázně. Hnusný lepivý bláto bylo skoro všude. I takové závody můžou být. V lese to klouzalo jak na kluzišti. Obnažený kořeny byly oslizlý a člověk musel jet trošku na jistotu a zbytečně nechybovat. V průběhu závodu trať začala vysychat a my jsme tak v jednotlivých erzetách mohli začít zrychlovat.
No a je to! Odjeto. Celý team jsme se v pořádku dostali do cíle. Absolvovali jsme 4 nedělní blátivý erzety. Potom už nás čekalo jen umýt bajky, zabalit zablácený hadry, počkat na výsledky a zhodnotit celý závodní víkend. Jupí, frčíme domů.
Musím říct, že všichni se v tom marastu rvali jako lvi. Hlavně Blanka, která brala vynikající druhý místo. Gratulace všem. Teď si dáme všichni od kola trošku voraz a budeme čerpat sílu na další závodní rok.
Výsledky:
Blanka Trefilová: 2. místo (15-29)
Mára Vlach: 10. místo (30-39)
Kryštof Málek: 14. místo (21-29)
Michal Pavlík: 16. místo (21-29)
Tomáš Ulbrich: 17. místo (40-49)
Dan Králík: 24. místo (15-20)
Jan Šubrt: 44. místo (30-39)
Libor Vévoda: 69. místo (30-39)
Radim Dvořák: 105. místo (30-39)
Bajku zdar!
J.Š.
foto: Kralique